O několik kilo rýže později

Hikkaduwa je prý městečko, kde všichni turisti buď začínají nebo končí. Pochopím ten konec dovolené, je to jen 3 hodiny do Colomba, a po tom lezení na skály a tak si člověk moře zaslouží. A po tom všem už se nejspíš naučil říkat ne na tuk-tuky. Ale začátek? To by mě od Srí Lanky naprosto odradilo.
Krom toho, že když jsem chodila ulicí, tak jsem nedělala nic jiného než jen konstantně říkala "Ne, díky," než jsem se propracovala k pláži, kam chodí divoké želvy klást vejce. A mimochodem se tam taky můžou krmit (a že už jsou většinou ochočený). Pak tam jsou ale lidi jako já, co viděli Hledá se Nemo a tak nedělají nic lepšího než: "Ahoooj, jak se dostanu do Sydney?" Neodpověděla. Asi je to pěknej bručoun.
Taky je tu dost poznat, že tu není sezóna. Spoustu restaurací je zavřených a otevře se až v říjnu nebo na konci září. To ale nebrání vystavovat cedule v ruštině nebo němčině tak jako a tak a pozor, někteří Srí Lančani tady umí rusky, což je ten největší šok po tom, co jsem zjistila, že tu věci jako mýdlo nejsou moc v oblibě nebo že se tu neprodávají ani tampóny a vložky. A všechny tyhle překvapení byli dost negativní.
Nic méně pak dost pobaví, když člověk slyší, jak si baťůžkář vedle něj stěžuje na ubytování a když se zeptáte proč, tak z něj vypadne: "Nikdo tu nemluví rusky a nemám žádný výhled z pokoje." Jistě, za šest dolarů na noc i se snídaní je zřejmě ruština a výhled na moře naprosto samozřejmou věcí. Možná na Sibiři. Kde na oplátku možná nebude topení. Kdoví.
A to jsem si myslela, jak jsem si konečně našla dalšího baťůžkářského kolegu. A ono ne. A co víc, na pláži byli taky jen Rusové. A když jim řeknete, že jste z Prahy, dostane se vám uznalého: "Tam jsem byl, ale mám radši Karlovy Vary." No, to před týdnem asi každý, ale ne všichni měli potřebu mi to říct v ruštině.
Ale pořád si říkám, že jsem možná jen přecitlivělá a že není nutné propadat trudomyslnosti. Hlavní vinu na tom nejspíš nese místní jídlo, protože jsem tolik rýže a kari za tři týdny v životě nesnědla a tady za něj ještě účtují 10 procent za servis. Vzhledem k tomu, že tuším, jak asi vypadá kuchyně, tak nevím, k čemu ten servis, ale dobře, budu zase pozitivní. A až přijedu do Prahy, tak si dám guláš.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

San Francisco diary 7: Hello Denmark, my old friend

Haifa - kdesi na severu