Kandy je jedno z nejzmatenějších míst, co jsem kdy viděla. Krom toho, že je tu doprava zhruba stejně šílená jako v Colombu je to tu i stejně špinavé ale nějakým záhadným způsobem i mnohem příjemnější a kulturnější.
 |
| Temple of tooth, Kandy |
Nic méně i kultura má svou daň, je hrozně fajn, že se všichni snaží pomoct, na druhou stranu, nic není zadarmo a tak si tu téměř každý cizinec po několika hodinách připadá trochu jako chodící peněženka. Z blogů jsem vyčetla, že je nejlepší si pro účely navigace odchytit nějakou ženu. No a tak mě docela překvapila holčička, nemohlo jí být víc než 15. Mluvila anglicky, a když jsem se jí zeptala na to, jak se dostanu k chrámu budhova zubu, šla tam se mnou přes celé město. Na mnou nabízenou stovku jen řekla: "No, I did it as a friend." A to jsem netušila, že si můžu najít kamaráda jen při navigování k chrámu.
 |
| Jezero v Kandy, pozor, obsahuje ryby i plazy |
Nic méně, chrám budhova zubu (já doufám, že moudráku), je jiná kapitola. Spoustu lidí,především místních, ho navštěvuje kvůli modlitbám, spoustu lidí, především turisté, ho navštěvují, protože se tu natáčel Indiana Jones. Tak proč na tom taky trochu netrhnout, že jo? Jinými slovy, máte-li bílou kůži nebo vypadáte-li aspoň trochu jako cizinec, neváhejte odevzdat tisíc rupií, jinak Indiana Jonese neuvidíte.
Kandy je město, co se dá okouknout za jeden den. Mrknete se na chrám, opice kolem, botanickou zahradu, muzeum čaje a pak už se tu člověk může buď to kopat do zadku nebo dělat výlety po okolí. Třeba já jsem si řekla, že by bylo rozhodně fajn vidět sloní sirotčinec. Sloní sirotčinec v Pinewalle je jedno z těch míst, kam musíte jít i kdyby jste se pak nesnášeli za to, že jste tam šli.
 |
| Raja, největší slon v Pinewalle |
Je to celkem jednoduchý, stojí to asi dva tisíce rupií. A všechno, co se za to dá udělat je vylézt slonovi na hřbet a projet se 200 metrů a opláchnout ho v řece. Jeden by čekal, že tu uvidí aspoň slůně, ale ne. Většinou tu jsou sloni od 20 do 30 let, které opustilo stádo nebo onemocněli nebo tak něco. Když se řekne sirotčinec, tak to zní jako místo, kde by nemuseli nutně mít ty špíchály, co se s nima dloube slonům do hlavy, když neposlouchají. No mají je tak jako tak, což je celkem depresivní. Na druhou stranu, kdo by nechtěl vidět stádo slonů pohromadě.
Ale výlet sem trvá asi hodinu cesty od Kandy. V obou směrech je cesta celkem vtipná záležitost. Ačkoliv Srílančani většinou umí aspoň trochu anglicky, je celkem těžké se domluvit. Já třeba nasedla do autobusu s tím, že po 30 minutách bych měla být na zastávce, kde se přestupuje do sirotčince. Alespoň to mi tvrdil domácí. Nic méně, 30 minut pro místního je z nějakého zvláštního důvodu něco jako hodina pro člověka ze západu. Obdobně se to má s kilometry: "ještě 10 kilometrů a budeme tam," říkal mi řidič autobusu, když už jsem začala být nervózní. A tak jsem byla na místě za 30 kilometrů a jsem ráda, že jsem.
 |
| Z každé skály je výhled. I z té levnější. |
O tom, že to takhle mají všichni Srílančani nás přesvědčil včerejšek. "Just two hours and you'll be in Sigyria," jasně, o tři hodiny později jsme se s holkama ze Singapuru a Američanem rozdělili na dvě skupiny. I tahle oblast je jedna z těch, kde se nedoplatíte, pokud zrovna vypadáte jako cizinec. Takže ceník na skály: Lví skála, kde dřív býval chrám 4500 rupií, skála, ze kterou je stejně tak dobře vidět do kraje, jen je o 3 kilometry dál a je tam jen ležící Budha - 500 rupií.
 |
| Dražší skála před námi (pes jako bonus) |
A celý výšplh nahoru nám trval asi 30 minut. Mohlo by to být i kratší nebýt posledního úseku, kde je celkem nutné se koukat pod nohy, na ruce, nad hlavu a vůbec by to chtělo další tři hlavy. Američan, se kterým jsem to šplhala, nikdy nebyl v Česku a má indické kořeny už vůbec nepochopil můj nervózní popěvek: "Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičaná..." Který vlastně nijak zásadně nepomohl, vzhledem k tomu, že jsem se během 10 metrů zasekla asi 3x.
Vrchol bloudění nastal dnes ráno, kdy mi domácí radil, u které banky by bylo nejlepší si vybrat z bankomatu. Nakreslil mi k tomu takovou mapku a nazval to, co nakreslil jako první poznávají znamení jako:"Just around the corner". K čemuž jsem došla po 2 kilometrech. Takže jo, proč nevěřit místním. To všechno, co říkají nejspíš člověk potká, jen po delší době než by čekal.
Komentáře
Okomentovat