Dokud mě nesemele vlna

Z dalšího výletu na chrám. Chrám nic moc, ale vyhlídka dobrá.

Pláž pro turisty v Tangalle

Pláž pro místní v Tangalle.

Příště, až si budu plánovat někam cestu, zjistím si, jak se dostat z jednoho bodu do druhého. Místní autobusy jsou sice fajn a jejich indické tele-novely nepřestávají být zábavné, ale na druhou stranu sledovat je 5 hodin v kuse taky nemusím. Tolik k dopravě z Elle do Tangalle. Nejlepší na tom bylo to, jak mi všichni tvrdili, že autobus, se kterým pojedu, bude ten nejlepší, protože je vládní. Nejlepší znamená, že obsahuje televizi s hudbou ze Srí Lanky (občas i s klipy) a reproduktory, které jsou dostatečně nahlas, aby přebili i moje sluchátka.
No a pak Tangalle. Je to malé plážové město, které žije hlavně z turismu, takže teď, když je monzunová sezóna, není tu nikdo, včetně monzunu. Všichni z Elle si trvali na tom, jak tady bude hnusně. Jestli to znamená to, že tu pršelo jednou a jen na deset minut, tak nevím, co by místní řekli na Island.
Nic méně nebyla jsem tu jediný turista. Jestli jsem to dobře počítala, bylo nás tu celkem 7, což je hezký výsledek na město o 15 tisících lidí. A přesto byl celkem problém si najít parťáka na plážové blbosti a tak podobně. Nějakým záhadným způsobem jsem ale našla Němce, hipíka a vůbec zvláštní osobu v jednom.
Během těch cest, co tu mám najeto, jsem si všimla, že to tu všechno funguje stejně. Když potkáte místní, všichni vás hned pozdraví, chtějí vědět jméno, odkud jsem, jestli jsem vdaná, jak se mi líbí Srí Lanka. S turistama a zejména s těmi opuštěnými a samotnými to funguje stejně. Proto, mě nijak nepřekvapilo, že když jsem potkala Filipa, hned spustil: „Ahoj, Filip, z Německa, 29 let, 20 dní na Srí Lance, zbývají mi 4 dny, jsem nezaměstnaný, jen cestuju, předtím jsem byl v Indonésii, Japonsku, Vietnamu, Číně, Thajsku, Nepálu a na Papue. Pak jedu do Indie. A ty?“
Vyrazí dech nejen to, že jsem se ani nezačala ptát, ale i to, že vedle toho Češka, co tak nějak zběžně objela Evropu a bydlela na Islandu a plánuje se postěhovat do Dánska, vypadá celkem nudně. Vlastně téměř všichni vypadají nudně. Nic méně, jemu to bylo celkem jedno. Jako jeden z mála turistů se nebál mluvit s místními a jako správný Němec věděl, kde si tu koupit pivo. Což se ukázalo jako dobrá věc.
Co ale není dobrá věc je moře. Myslím, že jsem u moře byla naposledy v Itálii. A moře v Lignanu je dost jiné, než indický oceán v Tangalle. „Neboj, místní by ti řekli, kdyby to bylo tsunami,“ snažil se mě uklidnit můj nový spolucestující, když jsem viděla ty vlny. A že to byla síla. Vlastně stačilo mít vodu jen po pás a bylo to dost na to, aby byl člověk celý mokrý a měl dost co dělat se spodním proudem.
Tolik k hlášení z Tangalle. Další zastávka Galle. Bohužel, znovu autobusem.