Haifa - kdesi na severu

Haifa. První, co se mi vybavilo bylo Hi five. Vyslovuje se to

podobně. A dřív to nejspíš bývalo město, co si zasloužilo placaka, dneska je to asi druhé největší město Izraele, kde je na obdiv jeden chrám, zahrada soch a tam někde to končí. Izraelci se totiž rozhodli z toho udělat super moderní město.

Co jde o to. Paneláky tu jsou moc hezký, hotely taky. Já třeba spala v super moderním palestinským hostelu. Tam mě uvítal ten nejmilejší chlapík. Vlastně bych ani neřekla, že někdo takový mohl být rok ve vězení. Ale prý byl. Za prodávání palestinských výrobků na území Izraele. Darebák. Nic méně právě on a jeho pro palestinský židovský kamarád, kdo se rozhodli mi ukázat město duchů aneb kam turisti nechodí. Celá jedna čtvrt, kde v barácích bydlí snad jen kočky. To dřív patřilo Palestincům, kteří jsou teď nejspíš někde v uprchlickém táboře. Nejvtipnější na tom je to, že tahle čtvrť je hned vedle turistickeho centra. Ale protože je vybilena a evidentně vypadá strašidelně, nikdo tam nechodí.

Všichni si prohlížejí chrám a pak na pláž. Pláž je tak jako tak sér, dá se tam surfovat a na rozdíl od mrtvého moře se tam dá namočit bez toho, že bych měla pocit, že se za chvíli uvařím. Ale jinak vlastně Haifa není až tak speciální. A jako Čech, co nemá rád Rusy, se tam těžko hledá spřízněná duše, jelikož je to evidentně hlavní epicentrum ruských turistů a tak se i místní naučili rusky. Až je mi jich líto. Já se výborně spálila a pokračovala na poslední zastávku výletu. Tel Aviv.