Fotogalerie: Když jsou hory kreslené

Autorce tohoto blogu došla slova, když se vydala do národního parku Landmannalaugar a proto tento týden přináší pouze fotografie, které pořídila cestou. Konec konců, nudných popisů výletů už je tu víc než dost.

Landmannalaugar je část chráněné přírodní rezervace. Chráněné tak pečlivě, že se sem bez jeepu není možné dostat.

Milovníci dlouhých poutí budou nadšeni, protože právě tady je severní konec nejoblíbenější Islandské stezky, co začíná mezi ledovci.

I v okolí samotného kempu je asi pět tras, které se dají stihnout za jeden den, Já sama šla tu 12 kilometrovou. Ztratit se tu nedá, všechny stezky mají své barvy a jsou pečlivě vyměřeny. Částečně také proto, že místní nebaví lézt pro turisty do hor.

Kemp je asi pro 75 lidí a je to snad jediné místo na Islandu, kde není žádná wifi, takže bezpečný útěk před okolním světem.

Příklad geotermálních pramenů a ano, v těchto se nikdo koupat nechtěl. Ani ne kvůli vzhledu, jako spíš kvůli teplotě, která se přibližovala 90 stupňům celsia.

Jeep může být opravdu jakýkoliv. I jakkoliv starý, hlavně, když to přejíždí potůčky.

Bylo to asi poprvé, co na mě v červenci sněžilo. A nejen pár vloček, ale poměrně velká chumelenice.

Jezero každoročně roste podle toho, kolik stihne roztát sněhu.

Rybáři se většinou vyřádí tak jako tak. Ačkoliv velrybu tu potkat nelze.

Cesta na další vrchol. Ten den jich bylo asi pět, což je na 12 km víc než dost. Střídavě jsme se předbíhali s Francouzi, kdo bude kde dřív. Vyhráli oni, zřejmě proto, že já si dělala víc vyhlídkových pauz a neměla jsem treckové hole.

V tomhle se nerybaří. Nejlepší na tomhle místě bylo to, že se sem vyšplhalo jen málo lidí. i tak chabý turistický dav najednou zmizel.

A konečně koně, jako všude jinde na Islandu, tak překvapivě i tady.