Albi

Hikkaduwa je prý městečko, kde všichni turisti buď začínají nebo končí. Pochopím ten konec dovolené, je to jen 3 hodiny do Colomba, a po tom lezení na skály a tak si člověk moře zaslouží. A po tom všem už se nejspíš naučil říkat ne na tuk-tuky. Ale začátek? To by mě od Srí Lanky naprosto odradilo. Krom toho, že když jsem chodila ulicí, tak jsem nedělala nic jiného než jen konstantně říkala "Ne, díky," než jsem se propracovala k pláži, kam chodí divoké želvy klást vejce. A mimochodem se tam taky můžou krmit (a že už jsou většinou ochočený). Pak tam jsou ale lidi jako já, co viděli Hledá se Nemo a tak nedělají nic lepšího než: "Ahoooj, jak se dostanu do Sydney?" Neodpověděla. Asi je to pěknej bručoun. Taky je tu dost poznat, že tu není sezóna. Spoustu restaurací je zavřených a otevře se až v říjnu nebo na konci září. To ale nebrání vystavovat cedule v ruštině nebo němčině tak jako a tak a pozor, někteří Srí Lančani tady umí rusky, což je ten největší šok po tom, co ...

Už jsem tu téměř 14 dní a říkám si, že je pozdě na to, aby mě tu ještě něco překvapilo. Ať už by se to mělo týkat místních, zvířat nebo čehokoliv jiného. Chyba. Po necelých dvou týdnech jsem přijela do Galle, což je větší město na jihu, jedno z těch, co bylo v roce 2004 zaplaveno nejvíce. Pořád nic překvapujícího. Pak mě ale místní dovedl do mého pokoje. Malý útulný pokoj, který ale nemá okno. Minimálně ne takové, jaké by si západní člověk představoval. V podstatě je to díra ve zdi s roletou. "To je, kdyby si chtěla kouřit, když nechtěla kouřit, tak roletu zatáhla. Jinak přijde opice," vysvětlovala mi domácí. Chápu. Za tu dobu už jsem tu nocovala s komáry, pavouky, stonožkama a veverkou, proč ne opice. Dalšího rána mě pak překvapil gekon, co se ládoval všemi mravenci, co přišli evidentně taky na návštěvu. Tuhle snídani mu zřejmě záviděl pták, co se mezitím uhnízdil na okně. Kniha džunglí, fakt. Už jen čekám na pantera, tygra a medvěda. Přitom ve městě to vypadá jinak. Možná...

Z dalšího výletu na chrám. Chrám nic moc, ale vyhlídka dobrá. Pláž pro turisty v Tangalle Pláž pro místní v Tangalle. Příště, až si budu plánovat někam cestu, zjistím si, jak se dostat z jednoho bodu do druhého. Místní autobusy jsou sice fajn a jejich indické tele-novely nepřestávají být zábavné, ale na druhou stranu sledovat je 5 hodin v kuse taky nemusím. Tolik k dopravě z Elle do Tangalle. Nejlepší na tom bylo to, jak mi všichni tvrdili, že autobus, se kterým pojedu, bude ten nejlepší, protože je vládní. Nejlepší znamená, že obsahuje televizi s hudbou ze Srí Lanky (občas i s klipy) a reproduktory, které jsou dostatečně nahlas, aby přebili i moje sluchátka. No a pak Tangalle. Je to malé plážové město, které žije hlavně z turismu, takže teď, když je monzunová sezóna, není tu nikdo, včetně monzunu. Všichni z Elle si trvali na tom, jak tady bude hnusně. Jestli to znamená to, že tu pršelo jednou a jen na deset minut, tak nevím, co by místní řekli na Island. Nic méně nebyla js...

Z Kandy je celkem jednoduchá cesta na jih do Elly. Chce to jen zajít na stanici a tam se úpěnlivě modlit, aby ještě měli rezervaci na místa na sezení. No a pak vytrvat dalších šest a půl hodiny ve vlaku. Po tomhle zážitku si začínám říkat, že České dráhy jsou celkem luxusní společnost. Že prý jedna z nejkrásnějších jízd vlakem na zemi. Doporučuje 9 z 10 zákazníků ČD Když jede Srí Lanský vlak rychle, tak je to většinou tak kolem 50 km/h. Což většině turistů stejně nevadí, jelikož z vlaku je výborný pohled na scenérii kolem. Prakticky jak mile se vyjede z Kandy, je téměř všude čajovník a někde mezi tím je vlak. 6,5 hodiny je taky dobrý čas na to, aby si člověk mezi ostatními baťůžkáři někoho adoptoval. Nebo aspoň tak jsem to udělala já. Vzhledem k tomu, že po celý pobyt v Elle jsem strávila s jedním párem Rakušanů, nejspíš asi adoptovali oni mě. Což nejdřív vypadalo jen jako velká společná večeře, kde nám místní uvařili zbytek rýže, co nejspíš měli (protože pak říkali všem okolo, že...

Kandy je jedno z nejzmatenějších míst, co jsem kdy viděla. Krom toho, že je tu doprava zhruba stejně šílená jako v Colombu je to tu i stejně špinavé ale nějakým záhadným způsobem i mnohem příjemnější a kulturnější. Temple of tooth, Kandy Nic méně i kultura má svou daň, je hrozně fajn, že se všichni snaží pomoct, na druhou stranu, nic není zadarmo a tak si tu téměř každý cizinec po několika hodinách připadá trochu jako chodící peněženka. Z blogů jsem vyčetla, že je nejlepší si pro účely navigace odchytit nějakou ženu. No a tak mě docela překvapila holčička, nemohlo jí být víc než 15. Mluvila anglicky, a když jsem se jí zeptala na to, jak se dostanu k chrámu budhova zubu, šla tam se mnou přes celé město. Na mnou nabízenou stovku jen řekla: "No, I did it as a friend." A to jsem netušila, že si můžu najít kamaráda jen při navigování k chrámu. Jezero v Kandy, pozor, obsahuje ryby i plazy Nic méně, chrám budhova zubu (já doufám, že moudráku), je jiná kapitola. Spoustu lid...

Vždycky když mi někdo říkal, že jsem dobrá, že jedu sama na Srí Lanku  říkala jsem si, že to přece není tak těžké, a že je to tam bezpečné. Tehdy jsem si to neříkala, kvůli tomu, že jsem měla pravdu, ale chtěla jsem si to namluvit. Takže když jsem před 2 dny opouštěla svůj uklizený, vymydlený pokoj se všemi těmi vymalovanými zdmi, čistou koupelnou a vůbec jsem zvládla celkem dobře uklidit, netušila jsem, že ty harémové kalhoty, s rozkrokem u kolenou mám na sobě i proto, abych si při odchodu ze dveří nenadělala do kalhot. Dovolenkovou náladu mi zkazilo i to, že hned u odevzdávání zavazadel jsem potkala dvě slečny, co letěli na Island. "Dost bylo z Islandem, teď půjdeš a budeš okupovat jiný ostrov," říkala jsem si, když jsem se kousala do rtů, abych se jich nezeptala, jestli si to nechtějí vyměnit. Stejně by nechtěli. Kdo by chtěl jet z pražských 30 stupňů do Srí Lanských vlhkých 40? A pak ani nevím, jak rychle jsem v Abu Dhabi na letišti a venku je 45 a bezvětří. Normální čl...