Počet uprchlíků, kteří měli být přijati na Island se zdesetinásobí

Po ukončení facebookové události, kde Islanďané nabízeli své věci, ale i příbytky pro uprchlíky se islandská vláda rozhodla, že přijme 500 běženců. Další případné návrhy se budou zvažovat.

Zakladatelka facebookové události Bryndís bjorgvinsdottir

Na jaře tohoto roku oznámila Islandská vláda, že je ochotna přijmout padesát uprchlíků. S tím, že tato země má jen tři sta tisíc obyvatel a je to tedy ideální počet pro integraci s místním systémem, místa na ostrově jsou konec konců omezená. “Napsala jsem jim, že já sama jsem ochotna u sebe doma ubytovat pět dalších uprchlíků ze Sýrie, jestli by tedy nemohli navýšit počet alespoň na 55,” vypráví Bryndis Bjorgvinsdottir. Vláda neodpověděla, ale mladá islandská spisovatelka a herečka o svém záměru řekla přátelům. “Po několika dnech jsme začali posílat podobné žádosti na ministerstvo zahraničí, nakonec jsme se rozhodli udělat událost na Facebooku a zapojit do tohoto projektu veřejnost,” říká jedna ze zakladatelek Dagbjört Hákonardottír o projektu “Sýrie volá”, kterou na stránkách události podporuje více než patnáct tisíc lidí a počty dobrovolníků stále přibývají.
Tato událost trvala od 30. srpna do čtvrtého září. Na stránce se objevilo více, než pět tisíc návrhů. Někteří nabízeli jídlo, hračky a oblečení, jiní části svého domu, nebo svoje chaty, kde by bylo možné uprchlíky ubytovat. Tato stránka slouží jako oficiální návrh pro debatu s islandskou ministryní sociálních věcí, která krátce po skončení této události začala probírat příspěvky. Islandská vláda krátce po ukončení události oznámila, že počet uprchlíku bude deseti násobný, tedy pěti set lidí. Nic méně další návrhy se budou přezkoumávat i nadále.
“Můžu k sobě vzít dva nebo tři lidi, poskytnout jim jídlo a oblečení,” napsala na stránku Lovisa María Emilsdottír, která je jen jednou z tisíce dobrovolníků. O této stránce se dozvěděla, když jí kamarád poslal facebookovou pozvánku. “Byla to skvělá příležitost, jak se zúčastnit něčeho takového.” Emilsdottír tvrdí, že dlouho hledala jak by mohla lidem z postižených oblastí pomoci. Problém ale spočíval v tom, že se z ostrova nedalo udělat příliš věcí, které by skutečně někomu prospěli. “Na rozdíl od jiných zemí se tady neobjevovali sběrné charitativní akce, kam bych mohla dát oblečení, jídlo nebo cokoliv jiného,” pokračuje Lovísa, kterou Bryndísina akce oslovila na tolik, že nabízí příspěvek na letenku pro ty, které by mohla ubytovat u sebe doma.
Když se do této akce přihlásilo deset tisíc lidí, Islandská ministryně sociálních věcí oznámila, že těmito žádostmi bude konečně zabývat. “Nechci říkat konečné číslo, ale budeme se zabývat jednotlivými žádostmi, a uvažovat o nich,” uvedla pro islandskou veřejnoprávní televizi RUV.
Tím debaty o číslech ale zdaleka nekončí. “Myslím si, že bychom mohli zvládnout čtyři tisíce uprchlíků, je to stejný počet lidí, jako se muselo evakuovat v roce 1973 z Vestmanských ostrovů, když tam vybuchla sopka. Taky nikdo nezvažoval, jestli jich přijmeme jen padesát a zbytek ať si dělá, co chce,” vyjadřuje se k číslu Bjorgvinsdottír. Zároveň ale dodává, že je vlastně jedno, kolik jich Islandská vláda přijme, hlavně, že jich bude víc, než padesát.
Podle zakladatelky tohoto hnutí a jejích následovníků totiž není důvod, proč jich přijmout tak málo. “Island je poměrně bohatá země, máme mnoho neobydlených prostorů a mnoho pracovních míst,” říká Emílsdottír o důvodů proč přijmout uprchlíky, kterým podle ním právě toto schází. Jsou to lidé bez domova, bez práce a bez vzdělání, kteří hledají bezpečí. A to všechno jsou jim obyvatelé nejmírumilovnější země na světě poskytnout. “Když před spaním myslím na to, že někde venku je dítě bez domova a v zimě, možná nemá ani rodiče, mám noční můry,” říká o svém důvodu k nabídce Emilsdottír.

žádost na ministerstvo

Zodpovědnost především
“Samozřejmě, že máme i negativní ohlasy, ale není důvod je poslouchat, stejně jako není důvod nepomoci uprchlíkům,” tvrdí Hákonardottír. Už týden se na stránce vyskytují pravidla skupiny. Tím prvním je, že projevy nenávisti nebudou tolerovány. A tím se skutečně řídí všichni její administrátoři, kterých je nyní devět, protože na nápor příspěvků sama Bryndís nestačila.
“Je to globální katastrofa a to, že je někdo nemocný se dá dnes vyřešit, sice ne tak rychle a účinně jako na sociálních sítích, jedním nebo dvěma kliky, ale je to řešitelné. Musíme být zodpovědní a to nejen za sebe,” odpovídá Hákonarsdottír na otázku, jestli se nebojí. Protože strach se ukazuje jako nejčastější příčina xenofobie na českém facebooku a ukazuje se, že z ní mnozí dokáží leccos vytěžit.
Ten ostatně zavítal i na islandskou stánku pro pomoc uprchlíkům ze Sýrie. I pod příspěvek autorky těchto řádků napsalo několik uživatelů zlostné komentáře a to dokonce v češtině. Pod jinými příspěvky dobrovolníků se rozjela debata velmi podobná tomu, co je každodenně k vidění na facebookové stránce Islám v České republice nechceme. “Přijedou k vám praktikovat právo šária a vaše ženy přijdou o svá práva, vzpamatujte se!!” zněl jeden z mnoha příspěvků, před smazáním. Místním administrátorům se ale musí nechat, že všechny nenávistné názory raději mažou. “Nemá cenu s nimi diskutovat, stejně nic nezměníme,” vysvětluje mazání Hákonardottír.
O několik hodin později se objevil tento příspěvek od jednoho islandského dobrovolníka: “Nevíte někdo, proč se zrovna Češi snaží bojkotovat toto hnutí?” Odpovědí bylo spousta, někteří si to vysvětlují názory Miloše Zemana, jiní morálkou v Česku. Našinec by si tam podporu nenašel. Alespoň ne v nenávistných příspěvcích, na které jsou Češi už nejspíš zvyklí.
Místo pro zodpovědnost už hledá nejen Island. “Doufám, že vás bude Británie následovat,” nebo “Jak můžu pomoci z Francie?” ptají se další uživatelé. Odpověď je jednoduchá. “Založte něco podobného ve vaší zemi,” odpovídá Bjorgvinsdottín a další administrátoři. V soukromí malé kavárny v Reykjavíku ale dodává, že cokoliv, co můžeme udělat navíc je podle ní přínos. Lidé podle ní už musí mít po krk těch depresivních fotek a bezmoci z toho, že nemůžou pomoct. Sama si je ale vědoma, že její stránka je spíše místo pro diskuzi, jak uprchlíkům pomoci, a možná se pak ve skutečnosti tolik dobrovolníků nenajde.