Albi

Haifa. První, co se mi vybavilo bylo Hi five. Vyslovuje se to podobně. A dřív to nejspíš bývalo město, co si zasloužilo placaka, dneska je to asi druhé největší město Izraele, kde je na obdiv jeden chrám, zahrada soch a tam někde to končí. Izraelci se totiž rozhodli z toho udělat super moderní město. Co jde o to. Paneláky tu jsou moc hezký, hotely taky. Já třeba spala v super moderním palestinským hostelu. Tam mě uvítal ten nejmilejší chlapík. Vlastně bych ani neřekla, že někdo takový mohl být rok ve vězení. Ale prý byl. Za prodávání palestinských výrobků na území Izraele. Darebák. Nic méně právě on a jeho pro palestinský židovský kamarád, kdo se rozhodli mi ukázat město duchů aneb kam turisti nechodí. Celá jedna čtvrt, kde v barácích bydlí snad jen kočky. To dřív patřilo Palestincům, kteří jsou teď nejspíš někde v uprchlickém táboře. Nejvtipnější na tom je to, že tahle čtvrť je hned vedle turistickeho centra. Ale protože je vybilena a evidentně vypadá strašidelně, nikdo tam nech...

Jed na nejnižší místo na planetě, říkali. Bude to sranda, říkali. Akorát už se nezmínili jak je to dráhy a že je tu horko. Takový horko, že tam bylo minimum koček. Což je na Izrael dost podezřelé, obvykle jich je na ulici aspoň 5. Ale já dostala dvě k ubytování,takže si nemůžu stěžovat. Co mě štve je to, že u mrtvého moře se dá bydlet jen v něčem, co stojí aspoň 70 dolarů na noc. Takže kdokoliv, kdo přijede jen s baglem na zádech je odsouzen k oškubání v nejlepších hotelech. Pokud je ten někdo idiot jako já, tak si vybere místo, kde sice nebude oškubán tak docela, ale nebude se mít kde koupat, takže zbytek bude muset​ doplácet na autobusu. Což by nebylo tak hrozný, kdyby nějaký autobus jel. Jenže já si vybrala sobotu, kdy je šabat a nikdo tu nepracuje. Kromě taxikářů. Takže výborně, Albi, zaplatila si tu samou cenu co za super hotel. Ale byla tu jedna věc, který vážně nelituji. A to sice zájezd k Masadě. Ano, vstávala jsem kvůli tomu jako idiot ve čtyři ráno, ano, lezla jsem do...

Všechny křížové výpravy byly prý úmorné. Ta moje taky už jen proto, že cesta do Jeruzaléma mi trvala asi 20 hodin. Jasně, oproti půl roku na koni je to asi brnkačka, ale pořád je to nic moc. Celá cesta by byla o 5 hodin snesitelnější, kdyby kontrola na letišti neměla potřebu buzerovat okolí. Holky, co cestují samy, nikoho v zemi neznají jsou podle některých super nebezpečné. Proč to neřeknou, takže prostě počkej,než se na tebe dostane. A jelikož jsem od přírody netrpělivé stvoření, nenapadlo mě nic lepšího, než zavolat na ambasádu. Tímto bych jim chtěla poděkovat,že mě odtamtud vytelefonovali a tak vůbec. Takže hurá do Jeruzaléma. Který je podle všeho vážně velký a celkem chaotický. A jak jsem očekávala, všude jsou lidi se zvláštními čepicemi a účesy. Skoro jako kdyby Jeruzalém měl jen jednoho kadeřníka, který neumí nic jiného. Nic takového překvapivě nebylo v hostelu, kde jsem se ubytovala. Na střeše nejstaršího hostelu v Jeruzalémě, kde jsem měla připravenou matraci jako dalších...