Kodaň, královna Dánská

Pravdou je, že vždycky, když se řekne Kodaň, trochu si to pletu s Kadaní. Dánové by nejspíš měli podobný problém a proto tomu říkají Købehavn. Takže tedy nákupní přístav. Upřímně řečeno nejspíš jen pro ty movitější, protože ačkoliv Dánsko je drahá země, Kodaň je jednoznačně to nejdražší město, co se najde, ale to se dá čekat.

Na druhou stranu, nutné uznat, že i jen šest hodin v Kodani je zážitek i přesto, že jde vlastně jen o jednu velkou procházku - nebo proběžku - kde se člověk sotva zastaví. To ale na kráse nic moc neubírá, Dánové působí jako jeden z mála národů, který umí výborně kombinovat staré budovy (nebo ty, co staře vypadají) a moderní architekturu tak, že to dává smysl.
Ze všech těch noblesních míst v Dánsku, které jsou je tohle asi jasná tečka mezi oči Švéda, když může koukat přes úžinu Öresund. "My jsme tady to noblesní království," jako by to říkalo. A do jistý míry i jo, ale ani ne půl hodiny od hlavního nádraží se najde (částečně i podle čichu) část města, která vyhlásila nezávislost zbytku Kodaně a Království jako takovém. Všechny velké baráky jsou pokryty grafity. Ale ne takovými těmi levnými podpisy, jaké známe z Prahy, ne. Je to už něco, co se rozhodně dá považovat za umělecké dílo byť je nutno říct, že ze vzduchu jasně sálá, kde vzal autor inspiraci. V rámci nezávislosti si totiž taky vymezili, že v tomhle sousedství je marihuana a hašiš legální. Což je super podle toho, jak moc "free" se zrovna cítíte, v jakém roce jste se narodili a podobně. Nic méně rodiče tato část města nijak neoslnila.

Co je ale super a to ocení snad všichni je Papírna. Taková obří ale v centru Kodaně poměrně nenápadná budova, ve které se skrývá něco jako obří jídelna věnována jen rychlému jídlu z nejrůznějších zemí. Míněno od mexického buritta přes pizzu až po nejrůznější kulinářské výrobky z Korei a jiných kousků světa. Najít se tu dá všechno. Jídlo, pití, zákusky, kafe, ideálně pak všechno v nějaké hipsterské podobě. Takže pivo jedině v zavařovačce. Ale proti gustu...
Před touhle ohromnou "žrárnou" protože jinak se tomu možná ani říkat nedá, stojí obrovská cedule "Art of Yoko Ono" a kolem toho je spoustu stromů, na které se věší přání. Skoro bych se vsadila, že platí jednoho brigádníka na den, který to večer všechno projede a strhá a podpálí všechny přání jako "přeji si, aby byli Beatles pořád spolu".
Na Kodani se dá ještě ocenit i to, jak je všechno ohromně blízko, respektive jen jedna proběžka městem a vidíte všechno od Christiánie, přes parlament, muzeum designu, Tivoli (pracovním názvem Ty vole park) až k malé mořské víle (která je skutečně velmi malá, až se bojím, že byl princ na trpaslice).

Nevýhodou Kodaně je doprava. To si pořád říkáte "takový hezký město, není čas ztrácet čas červenou na křižovatce, půjdu na Pražáka na červenou," a pak vás sejme kolo... No, ale stejně se říká, že koho nepřejelo kolo, ten v Kodani ještě nebyl.