Až tam na sever
Čtyři hodiny ráno. Trochu brzo na to začít nový život v jiné zemi. Když jsem se minule stěhovala takhle daleko, spala jsem do desíti. Nutno ale dodat, že na Island se autem moc dojet nedá. A že jsem se tam nestěhovala na tak dlouho.
Ale co, konečně je to tu. Nejvíc ze všeho jsem se těšila na to, až si vybalím, protože žít 14 dní z pytlů z oblečení (kde pořádně nevíte, co v tom je, takže rána probíhají dosti hrabavým způsobem, než se dostanu k tomu, co jsem původně hledala). Ale má to i své mínusy. Časem si člověk zvykne na to, že nebydlí s rodinou a že se vidí/slyší jednou za týden. je to osvěžující. Ale jak k tomu proboha přijde moje morče, kočka a koně, který jezdím?
A tohle všechno se mi honilo ve čtyři hodiny ráno, když se vzpírala s peřinou, abych mohla vyjet znovu na sever. V autě to celkem rychle přešlo. Ne jen tak, ale začala jsem se soustředit na to, že jsem mnohem ospalejší a že bych chtěla nějak extra filozofovat.
Prostě jsme kolem páté dorazili do mého nového domova. Do Koldingu. Jak to jen... jo, je to malé, pro Dány velké, historické město, co je bohaté na studenty a dle domů, chudé na omítku. Nebo aspoň v centru.
"Je to tu hezoučký, takový malý, něco jako Klatovy," říkala máma po prvním večeru. Klatovy jsou vlastně měnší, ale zase nejsou tak hezký. Možná něco jako malá Plzeň, ale bez pivovaru. To je jedno. Je to něco, na co jsem čekala dlouho. Je to sever.
Každého správného Čecha, co je někde takhle na dovolené překvapí asi nejvíc jedna zásadní věc. Jak moc je to tu drahý. Dražší než Island. Takže po první návštěvě supermarketu člověk celkem automaticky začne googlovat věci jako: "Jak dlouho se dá přežít na vejcích a jogurtech?"
Druhá věc, co tu celkem zarazí člověka, co se učil několik měsíců dánsky je: "Panebože, co je tohle za dialekt?" Dialekt jižního jutska připomíná něco, co se z vyvynulo z vykašlávání jídla, co člověk omylem vdechl. Kde je ta hezká dánština, kterou mluví lidi jako Mads Mikkelsen nebo Pilou Asbæk?
No nic, budu mít víc než dost času na to si zvyknout. To samé s hledáním práce, psaním a tak vůbec. Hlavně nezapomenout, že jsem tu hlavně kvůli škole.
 |
| Koldinghus |
A tohle všechno se mi honilo ve čtyři hodiny ráno, když se vzpírala s peřinou, abych mohla vyjet znovu na sever. V autě to celkem rychle přešlo. Ne jen tak, ale začala jsem se soustředit na to, že jsem mnohem ospalejší a že bych chtěla nějak extra filozofovat.
Prostě jsme kolem páté dorazili do mého nového domova. Do Koldingu. Jak to jen... jo, je to malé, pro Dány velké, historické město, co je bohaté na studenty a dle domů, chudé na omítku. Nebo aspoň v centru.
"Je to tu hezoučký, takový malý, něco jako Klatovy," říkala máma po prvním večeru. Klatovy jsou vlastně měnší, ale zase nejsou tak hezký. Možná něco jako malá Plzeň, ale bez pivovaru. To je jedno. Je to něco, na co jsem čekala dlouho. Je to sever.
 |
| Na samotě u fjordu |
Druhá věc, co tu celkem zarazí člověka, co se učil několik měsíců dánsky je: "Panebože, co je tohle za dialekt?" Dialekt jižního jutska připomíná něco, co se z vyvynulo z vykašlávání jídla, co člověk omylem vdechl. Kde je ta hezká dánština, kterou mluví lidi jako Mads Mikkelsen nebo Pilou Asbæk?
No nic, budu mít víc než dost času na to si zvyknout. To samé s hledáním práce, psaním a tak vůbec. Hlavně nezapomenout, že jsem tu hlavně kvůli škole.
Komentáře
Okomentovat