Dívka, která doprovázela spisovatele
 |
| Kaspar Colling Nielsen - člověk, co člověka nadchne pro dánskou povahu |
Přitom jakmile se kolem začnou rojit lidi, kteří přiletěli z Kodaně. První za mnou jde Katja Kettu: "Ahoj, ty nebudeš Kaspar." "Ne, ale nevím, kde je ta, co má doprovázet mě." Slečna držící ceduli se jménem autorky knížky Porodní bába stojí o dvacet metrů dál a prohlíží si dav. Katja vypadá trochu jinak než na plakátu, který se k nám dostal.
Když už se začínám obávat toho, že Kaspar třeba taky změnil barvu vlasů nebo se jen nechal oholit, konečně se objeví v davu a mává na mě. "Godt dag! Jeg hedder Albina."(Dobrý den, jmenuji se Albína). Odpověď přichází v angličtině. A to jsem si byla jistá, že jsem to řekla dobře. Říkám si, že to ještě zkusím a ptám se jaký byl let. Kaspar se na chvíli zamyslí, pak v dánštině odpovídá: "Prosím tě, jestli se chceš bavit v dánštině, tak mi ale nevykej, nejsem ani dánská královna, ani německý důchodce, abych si trval na formalitách." Znělo to téměř vyděšeně.
Svůj pokus o komunikaci v dánštině jsem vzdala někdy v taxíku, kdy první, na co se Kaspar zeptal, byla na prezidenta a co si o něm myslím. "Nemám slov," odpovídám anglicky, protože nevím, jak moc můžu být otevřená. "Chceš, abych tě naučil nějaký sprostý slova v dánštině?" říkal a rozzářily se mu oči. Začal vysvětlovat, politickou situaci v Dánsku, celou situaci ohledně migrační krize a průběh ekonomické krize.
To se podle titulu, který napsal (Dánská občanská válka 2018-2024) dalo čekat, že tohle téma přijde. Po přečtení knihy se skoro bojím zeptat na to, jak to bude dál a jestli budeme taky ve válce. Místo toho radši vysvětluji, jak je to u nás. "Takže trochu jinak, než za Havla, když jsem tu byl posledně." "Decentně," zapomněla jsem, že Dánové nejsou tak ironičtí, jako my.
Na obědě, pak probíráme jeho program na dalších 5 dní. Kdy bude na Světě knihy, kdy bude mít rozhovory. "Takže vážně můžu kouřit vevnitř v hospodě?" přerušuje můj monolog se všemi časy a daty.
Kaspar se ani tolik nezajímal o svůj program, jako spíš o to, kdo kde bude s ním. Takže jsme probírali, kde bude se bude číst, že jeho čtení bude dělat Jiří Vyorálek, že pak bude mít diskuzi v Karlíně. Krom toho na něj čeká dalších 5 novinářů a bude mít různě večeře a obědy a... "Kdo ještě přijede? Uvidím se se Sjónem? Nebo s Dorthe Nors?"
Se všemi, uvidíme se časem se všemi, tedy alespoň on, u mě je to spíše o štěstí na koho narazím. V následujících pěti dnech ho budu vozit hromadnou dopravou a vlastně ani nevím o autorovi, který by to měl jinak. Což je docela vtipná představa. Kaspar možná není tak známý, aby ho lidi na chodníku nepoznávali, ale Sjóna nebo Katju Kettu by si někdo vybavit mohl.
Všechno tohle je vlastně jedno. Prahou jsme sice prošli nespozorování, a mohli jsme si užívat historické centrum nebo kočičí kavárnu, na diskuzi přišlo hrozně lidí. Někteří si knihu koupili, jiní se ke Kasparovi, Lottě Lundberg, Siri Peterson a Katje Kettu řítili s deníčkem, nebo jen kusem papíru na podpis.
"Myslíš, že mě znali? Nebo mojí knížku?" ptá se napadá ho, jestli to není jen nějaký zvyk z česka, mít podepsaného každého aspoň trochu známějšího člověka, co jde kolem. "Třeba tu knížku slyšeli na čtení nebo o ní slyšeli jinde?" Snažím se ho podpořit, ale pokračuje v diskuzi dál na trochu melancholické téma. Kim Leine i Dorthe Nors jsou podle něj známý i ve světě a záhada podpisů zůstává neobjevena. Za to pokračuje vyprávěním o tom, že Kim Leine je vlastně vyléčený feťák a jak se Dorthe Nors dostala ke světovému úspěchu.
"Co vlastně děláš ty?"prohodí téměř mimoděk. "Studuju média, občas jsem na brigádě v kavárně, někdy něco napíšu do novin."
Kaspar se trochu zasekne: "Víš, ale, že to, co jsem ti řekl, je normálně veřejný, že to mají v anotaci." - "Jasně v pohodě." - "Já jen, že jsem si to nevymyslel," tak tohle je pohled, který ve spisovateli vyvolají média.
"Ale co když s tebou udělám rozhovor?" ptám se. "To zní dobře, to se mi líbí."
 |
| Se Sjónem, držitelem nominace na Oscara a textař Björk, a Martina, jeho doprovod |
Komentáře
Okomentovat