Albi

Bělehrad: Poničené nejen domy ve městě, ale i semináře na festivalu “Ne, nejezdi do Srbska, tam jsou mafiáni a bůh ví, co ještě z války,” podpůrná slova před cestou se na mě hrnula ze všech stran a bylo těžké nepodléhat předsudkům. Vydala jsem se na mezinárodní studentský týden v Bělehradu tak jako tak. Jela jsem tam hlavně kvůli workshopu o korupci. Chtěla jsem slyšet východní verzi, protože se západním pohledem na korupci jsem už obeznámená. Východní část Evropy je jiná a to nejen v seminářích. Prvním problémem byla 16 hodinová cesta vlakem do Bělehradu. Nabitý kindle mi poskytl asi 200 stránek Stephena Kinga a jeho knihy Pod Kupolí. Přestala jsem číst ve chvíli, kdy byla jedna dívka vystavena trojnásobnému znásilnění. To se rozdýchává těžko. Pustit si pak film mi přišel jako lepší nápad. A vůbec nejlepší myšlenka v tu chvíli byla, pustit si Srbský film. Když už tam jedu. Špatně. Po první půlhodině jsem začala mít tiky v obličeji, na konci filmu jsem se klepala celá a noh...

Párty 14 dní v kuse, takhle vypadá tábor pro vysokoškoláky Capitol v Toulouse Že prý Francie je sladká, říkala jsem si, když jsem mířila na letiště v Praze. Sladká možná byla, soudě podle snídaní, ale rozhodně byla drahá a přežít v Toulouse s 200 eury v kapse byla výzva. A to nepočítám výdaje na letišti. “Rodiče mě doposud pouštěli jen vlakem, tak kdyby jste mi řekla, co všechno vám mám dát za doklady?”. Nějak takhle začalo moje kolečko po letišti. Celou dobu jsem se modlila, ať přistanu i s kufrem, ať hlavně nemáme zpoždění a za spoustu dalších věcí. Nepomohlo to, hodinu o hodinu a půl navíc jsem strávila na letišti v Lyonu. Bohužel paní, která oznamovala zpoždění, si neuvědomila, že ne všichni mluví francouzsky a tak jsem se špatnou zprávu dozvěděla, když dav, který měl letět se mnou udělal hromadně “Och.”. O tři hodiny později mě konečně přivítala postel v Toulouse. A tak tábor pro vysokoškoláky mohl začít. Samozřejmě, že seznamování vypadalo tak, že každý řekl každému j...