O měsíc a něco později
No jo, původně jsem si říkala, jak budu psát každý týden o všem novém v Dánsku. Zásadní problém je v tom, že nové je tu "nové" asi tak týden a pak se život promění do "vždyť tu teď žiju, tak co o tom psát" a všechno je najednou jako v Česku. Akorát, že narozdíl od Prahy nejezdím do školy metrem, ale na kole a tomu, co slyším na ulici rozumím asi tak z poloviny, ale oproti jiným školním emigrantům pořád dobrý. Hrozně zvláštní je to, že si tu člověk nemá na co stěžovat. Když jsem bydlela v Praze, neustále mě štvala škola/politika/mezilidský vztah s libovolnou osobou, co měla zrovna špatný den. Nic méně po přistěhování do Dánska, kde jsou nový lidi, který mě ještě nestihli začít štvát a škola, která je fakt vymakaná se už vlastně můžu jen usmívat nad českou politickou scénou. Vlastně ne, můžu si stěžovat na spolubydlící, které ačkoliv tu spolu žijí už rok a půl, ještě se nějakým záhadným způsobem po sobě nenaučili uklízet kuchyň. Takže chtěla jsem domácí mazlíčky? Má...