Až tam na sever
Čtyři hodiny ráno. Trochu brzo na to začít nový život v jiné zemi. Když jsem se minule stěhovala takhle daleko, spala jsem do desíti. Nutno ale dodat, že na Island se autem moc dojet nedá. A že jsem se tam nestěhovala na tak dlouho. Koldinghus Ale co, konečně je to tu. Nejvíc ze všeho jsem se těšila na to, až si vybalím, protože žít 14 dní z pytlů z oblečení (kde pořádně nevíte, co v tom je, takže rána probíhají dosti hrabavým způsobem, než se dostanu k tomu, co jsem původně hledala). Ale má to i své mínusy. Časem si člověk zvykne na to, že nebydlí s rodinou a že se vidí/slyší jednou za týden. je to osvěžující. Ale jak k tomu proboha přijde moje morče, kočka a koně, který jezdím? A tohle všechno se mi honilo ve čtyři hodiny ráno, když se vzpírala s peřinou, abych mohla vyjet znovu na sever. V autě to celkem rychle přešlo. Ne jen tak, ale začala jsem se soustředit na to, že jsem mnohem ospalejší a že bych chtěla nějak extra filozofovat. Prostě jsme kolem páté dorazili do mého ...